Jak se změnily školní knihovny za poslední dekádu

Školních knihoven máme u nás tisíce, první vznikaly už na konci 18. století, ale i přesto musí knihovny na základních a středních školách stále volat o pozornost a pomoc. A to i přesto, že dobrá fungující knihovna je poklad každé školy, místo, které nepomáhá jen dětem a učitelům s podporou vzdělávání, ale vytváří bezpečný nízkoprahový prostor, který poskytuje pomoc a útočiště a může tak hrát velmi významnou roli v ochraně emocionálního a duševního zdraví dítěte. 

Před deseti lety jsem pro časopis Duha připravovala článek o stavu školních knihoven, který jsem nazvala „Panenka, co sedá v koutě – školní knihovna“. S chutí i s obavami jsem se na text podívala znovu, abych mohla pozorovat, zda a jak se situace za uplynulé desetiletí změnila. Zda jsou školní knihovny stále takovými popelkami jako před jednou dekádou. A toto porovnání vedlo k zajímavým závěrům. Totiž ano i ne.

V České republice je podle statistik Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR kolem čtyř tisíc základních, středních a vyšších odborných škol které uvádějí existenci školní knihovny jako své organizační složky. Ze stejných statistik lze vyčíst, že knihovny bývají dobře vybavené fondem i technikou. Na první pohled to vypadá jako velmi dobrá zpráva a dobrý základ pro vytvoření fungující kooperující sítě. Pokud toto číslo porovnáme s faktem, že obecních knihoven v ČR máme v kolem pěti tisíc, tvoří školní knihovny nevídaný potenciál. Je proto s podivem, že takto rozsáhlá síť knihoven nehraje v rozvoji informačního vzdělávání větší roli. Ve školním roce 2018/2019 vykazovalo MŠMT ČR celkem 3 785 školních knihoven základních a středních škol, všech typů zřizovatelů. Ráda bych doplnila statistiky o údaje novější, ty ale bohužel nemáme k dispozici, neboť od roku 2019 není stav školních knihoven již zjišťován. Můžeme ovšem předpokládat – neboť se situace legislativní ani možnosti metodické či finanční pro školní knihovny v posledních letech nezměnily, že se nezměnila výrazně ani situace v počtu knihoven.  

Existence školních knihoven není zakotvena v žádném platném zákoně. Předpis č.
257/2001 Sb. Zákon o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a
informačních služeb (knihovní zákon) ve výčtu druhů knihoven školní knihovny nezmiňuje.
Obecně bychom mohli školní knihovny řadit do základních knihoven. Nevyhovující pro
školní knihovny je ale celkové vyznění zákona, který kvalifikuje knihovnu jako místo, kde
jsou způsobem zaručujícím rovný přístup všem bez rozdílu poskytovány veřejné knihovnické a informační služby vymezené tímto zákonem, a které je zapsáno v evidenci knihoven.
Tomuto základnímu vymezení totiž školní knihovny, tak jak v současnosti fungují, nemohou dostát. Ve výjimečných případech knihovna může splnit požadavky pro evidenci knihoven
Ministerstva kultury ČR, z nichž nejproblematičtější je rovný přístup všem bez rozdílu, tak
aby se na knihovnu vztahovala platná legislativa i podpora; ale takových knihoven je
z celkového počtu školních knihoven pouze 1,3 %. Ostatní školní knihovny se tak mohou řídit Doporučením MŠMT ČR k činnosti a funkci školní knihovny na základních a středních školách, které ovšem není právně závazné a nezakládá nárok právnických osob vykonávajících činnost škol a školských zařízení na navýšení finančních prostředků. 

Co se také nezměnilo, je nejasný statut pracovníka školní knihovny. Ve školním roce 2018/2019 bylo zaměstnáno ve školních knihovnách celkem 5 088 osob, z toho pouze 301 profesionálních knihovníků (přepočteno na úvazky 194,3). V drtivé většině tedy školní knihovny spravují pedagogičtí pracovníci školy, ať už přímo vyučující, vychovatelé a vychovatelky, či asistenti pedagoga.  A jejich situace vůbec není jednoduchá, neboť oceňování práce ve školní knihovně není nijak ukotvena. V katalogu prací není definována v žádné typové pozici. 

A přesto, když se dnes rozhlédnu po školních knihovnách, vidím mnoho velmi dobře fungujících knihoven na základních a středních školách. Národní pedagogické muzeum a knihovna J. A. Komenského před třemi lety rozšířila cenu udělovanou na počest knihovníka a pedagoga Václava Františka Suka o novou kategorii, ve které oceňuje zajímavé počiny školních knihoven.  A bez ohledu na velmi komplikovanou situaci a neexistenci systematické podpory sledujeme, jak školní knihovny i ve velmi malých obcích mohou s minimem prostředků hrát velkou roli v organismu školy. Vyhlášení dalšího ročníku ceny nyní již s názvem Kniha dětského srdce, cena V. F. Suka, nás čeká v prosinci a jsem plna očekávání, jaké příspěvky se nám v soutěži sejdou.

Ovšem akce na podporu čtenářské gramotnosti nejsou zdaleka to jediné, čím mohou být školní knihovny dětem prospěšné. Důležitou roli, o které se zatím bohužel málo hovoří, hrají školní knihovny v prevenci sociopatologických jevů a ochraně emocionálního zdraví. O biblioterapeutických postupech při práci s knihou se v knihovnickém světě již dlouho mluví, a právě školní knihovny a školní knihovníci mají ze své praxe mnoho příkladů, kdy právě oni byli těmi, kdo během čtenářské lekce, či jen při rozhovoru s dítětem o jeho čtenářském prožitku zachytili první signály, že dítě prožívá krizovou situaci. Nejen že knihovník vhodným výběrem četby může dítěti pomoci zpracovat emoci např. skrze identifikaci s fiktivním literárním hrdinou, ale může upozornit na problém školního psychologa či metodika preventivní péče. Skvělý příklad naplňování této role můžeme najít v zemích, kde o roli školní knihovny již není nutné diskutovat jako o něčem překvapivém. Ve škole v Charlottesville ve státě Virginia již několik let funguje skvělý program, na němž participuje školní knihovnice spolu se školní psycholožkou. Vytvořily systém podpory studentů s psychickými obtížemi na základě výběru vhodných titulů, které opatřují QR kódy s propojením na poradny pro děti a mládež. 

Dobrá školní knihovna nevytváří konkurenční prostředí veřejné knihovně. U dětí mladšího školního věku je k návštěvě veřejné knihovny zapotřebí aktivního zájmu a účasti rodiče. V tomto sítu bohužel zůstávají děti, které samy tuto bariéru nepřekročí. Jedinou možností pro ně je pak právě jen školní knihovna. 

Edita Vaníčková Makosová, 
Pedagogická knihovna J. A. Komenského, metodické centrum pro školní knihovny