O spolupráci knihoven a škol očima pedagoga

1. Proč je podle Tebe důležité, aby spolupracovaly školy s knihovnami?

Spolupráce škol a knihoven je velmi důležitá při rozvíjení dlouhodobé systematické čtenářské gramotnosti žáků bez ohledu na jejich nadání. Žáci se také přirozeně seznamují s prostředím knihoven jako veřejným místem a možnostmi, jak v nich trávit svůj volný čas a využívat nabídky jednorázových akcí i pravidelných setkání, které jim knihovny nabízí.

2. V čem případně tkví největší přínos této spolupráce? Co mohou knihovny školám nabízet? Čím mohou být knihovny školám/učitelům/žákům prospěšné?

Knihovny vstupují do výchovně-vzdělávacího procesu žáků a zároveň jsou metodickou podporou pedagogům – inspirují metodami a strategiemi při práci s textem, seznamují se současnou literaturou pro děti a mládež, nabízejí účast na seminářích a workshopech, které pořádají.

3. Co přinesla spolupráce s knihovnou (jakoukoliv) Tobě osobně?

Pro mě bylo velmi přínosné prožívat výukové lekce spolu s žáky. Mohla jsem v roli pozorovatele vnímat práci knihovníka, reakce dětí. Nadchnout se knihami, které jsem ještě neznala. Inspirovat se využitím metod kritického myšlení při práci s texty. Pomoci v situacích, kdy některý z žáků nespolupracoval.

Nejvíce jsem si cenila otevřenosti knihovníků, kdy byli vždy po skončení lekce ochotni vyslechnout zpětnou vazbu, ale také zodpovědět spoustu mých otázek. Vnímala jsem, že společně hledáme cesty práce s textem a můžeme se obohatit o zkušenosti, metody a nápady a vzájemně se podporovat.

Ve škole jsme s kolegy každoročně řešili téma čtenářských deníků a tzv. doporučené četby. Knihovna nám vyšla vstříc a měli jsme několikrát možnost setkání nad knihami pro děti a mládež, vydanými v posledních letech. Brzy jsme pro naše žáky vytvořili takovou nabídku, která je pro ně zajímavá a aktuální, a mnohými tituly jsme mohli dovybavit naši školní knihovnu.

Výukové lekce s žáky a semináře, kterých jsem se zúčastnila, mě inspirovaly k vytvoření projektu, který by propojil literární text se zážitkovou pedagogikou. Každý rok jezdíme s naším školním pěveckým sborem ROSA (žáci 5.–9. ročníku) na podzimní týdenní soustředění. Vybrala jsem knihu, která by žáky zaujala tématem i zpracováním, a připravila z ní pro každý den dopolední literární lekci, která se stala pilířem pro všechny volnočasové aktivity. Žáci tak měli možnost příběh nejen číst, ale i prožívat se svými týmy. Do nabízených aktivit se promítal vzdělávací prvek předmětů humanitních, přírodovědných i uměleckých – s využitím moderních technologií.

Podařilo se nám tímto způsobem zpracovat knihy např. I. Březinové (série GO!), P. Braunové – 3333 km k Jakubovi, S. Pennypackerové – Pax, můj liščí přítel.

Tento způsob práce s knihou se dá využít i pro práci knihoven – např. při příměstských táborech nebo ve čtenářských klubech. Po konzultaci s KJM jsme program ze soustředění 2023 – Pax, můj liščí přítel – představili a nabídli na setkání knihovníků a učitelů v KJM v květnu 2024.

4. Naše knihovna a Vaše škola spolu už dlouho úzce spolupracují na různých projektech, žáci přicházejí na lekce do knihovny, učitelé se zapojili i do projektu Učíme se příběhem s tandemovou výukou. V čem by mohlo být směřování další spolupráce obohacující?

Určitě bych uvítala spolupráci při vytváření témat dalších výukových lekcí, na kterých by se svými návrhy podíleli kromě pedagogů i sami žáci. Rádi bychom s knihovnou pořádali pravidelná setkání nad nově vydanými knihami pro děti a mládež. Naši pedagogové mají zájem o vzdělávání podporující efektivní čtenářské strategie.

5. Kam podle Tebe bude dále směřovat propojování formální a neformální výuky obecně? Jsou ještě možnosti, co by se dalšího dalo dělat? O co by učitelé měli ve spolupráci s knihovnami zájem?

Byla bych ráda, kdyby návštěva knihovny se stala pravidelnou součástí školních rozvrhů, aby knihovna byla pro pedagogy i žáky přirozeným místem pro jejich vzdělávání.

6. Jaká je podle Tebe budoucnost dětského čtenářství? Má světlé vyhlídky, nebo spíše očekáváš postupný a stále větší příklon k moderním technologiím či jiným lákadlům a odklon od čtení?

Domnívám se, že budoucnost dětského čtenářství máme v rukou my – rodiče, učitelé a knihovníci. Pokud dětem dokážeme představit nové příběhy a nadchneme je pro ponoření do jejich světa, není třeba se ničeho obávat.

Rozhovor vedla: Pavlína Lišovská