O spolupráci knihoven a škol očima knihovníka

Napsat esej nebo úvahu na téma spolupráce knihoven a škol z pohledu knihovníka pro mě byla výzva. Sice jsem lehce znervózněla, jako vždy, když nesu kůži na trh, ale na druhou stranu je to i pro mě jedinečná možnost utřídit si myšlenky.

V sedlčanské knihovně pracuji šestnáctým rokem a od začátku mám na starosti besedy a lekce informačního vzdělávání pro žáky druhého stupně i středních škol. Lekcemi informačního vzdělávání jsou u nás míněny programy, na něž žáci dochází pravidelně dvakrát ročně (MŠ, ZŠ, SŠ). K již zmíněnému si některé třídy vyžádají další programy, které podle zaměření označujeme jako čtenářské dílny nebo čtenářské lekce. Nutno dodat, že se všemi školami v Sedlčanech aktivně spolupracujeme již několik desítek let. Takového výsledku jsme dosáhli díky tradici, která nebyla přetržena, a ústní dohodě ředitelů škol s ředitelkou knihovny právě o systému informačního vzdělávání.

U všech programů pro školy se snažíme reflektovat aktuální požadavky z jejich strany a předmět jejich zájmu (například lekce o Karlu Čapkovi, kterého si žáci často vybírají k maturitě). Zároveň ale nabízíme nové programy, protože cítíme, že některá témata jsou důležitá nebo nás zkrátka oslovila a chytila tak moc, že máme potřebu je zpracovat a nabídnout dál (například lekce týkající se padesátých let na Sedlčansku, lekce zaměřená na železnou oponu a formy propagandy…).

V Sedlčanech máme také školu, která je součástí sítě speciálních škol v ČR. S kolegyní pro ni připravujeme samostatné programy, které vycházejí z tématu vymyšleného pro daný školní rok. Po letech zkušeností už víme, že můžeme zvolit i těžká témata a že do nich s námi žáci půjdou. Učitelé a asistenti z této školy nám kdysi řekli větu, která by se dala tesat do kamene a je platná pro práci s jakoukoliv školou. „Děti (žáci) do toho s vámi jdou, protože vědí a vidí, že to s nimi myslíte vážně, že jste v tom s nimi a že vás to s nimi baví.“

Podle mne je důležité, aby si knihovník, který tvoří programy pro školy, (ať už je nazýváme jakkoliv), byl takzvaně jistý v kramflecích. Měl by rozumět tomu, co říká, a zároveň vědět, co chce žákům předat. Čím více lekce baví přednášejícího, tím lépe dokáže oslovit žáky, strhnout je a nadchnout. Pokud se to podaří, tak je to velká výhra. Zvláště u starších žáků, kteří se nechtějí ztrapnit před ostatními.

Učitelé, kteří žáky na akce do knihovny doprovázejí, vnímají mou práci i náladu dětí. Jistěže někteří návštěvu knihovny považují za nudnou záležitost (zvláště když sem jdou na příkaz „shora“), ale naštěstí jich není většina. V opačném případě je učitel ochotný přijít častěji, zapojit se i do dalších projektů nebo si sám říct, co dalšího by od knihovny chtěl.

Na cestě k rovnocennému partnerství a úspěšné spolupráci knihovny a škol považuji za klíčové dvě věci. Za prvé osobní setkání ředitelů obou institucí s cílem představit nabídku a možnosti knihovny, vyslechnout informační potřeby ze strany školy a dohody o pravidelném docházení všech školních tříd do knihovny v předem daném rámci. Za druhé osobnost knihovníka a kvalita jeho nabízených programů.

Není jeden univerzální recept ve stylu „jak na to“. Každá knihovna má jiné výchozí podmínky, ať jde o velikost města, počet škol v okolí, prostorové možnosti knihovny nebo personál. Každý kraj má svá bílá místa a žhavá témata, která je potřeba řešit. Rezonují v lidech a je potřeba o nich veřejně mluvit, diskutovat a vychovávat k nalézání řešení za pomoci nejrůznějších technik kritického čtení, psaní a neotřelých aktivit. Vidím to jako ideální téma lekcí v knihovně.

Zdatnými pomocníky mohou být knihovny také na poli informační a mediální gramotnosti. Pomoc žákům s ročníkovými pracemi na zvolené nebo zadané téma je jednoznačně „knihovnickou parketou“. Myšlenkové mapy, práce se zdroji, stanovení klíčových slov, posouzení relevance textu, ukázání nástroje pro citování, pomoc s pochopením a uchopením náročného odborného textu – v tom jsou knihovníci dobří, umí to a dokáží poradit (troufám si říci, že lépe než učitelé). Stejně tak informační etika, práce s informacemi a dezinformacemi, posouzení věrohodnosti textu, aktivity s tištěnými novinami a nepřebernou škálou časopisů, jimiž knihovna disponuje, nemusí být nuda. Jde jen o to zajímavě postavit program. Jde o jednu z příležitostí, jak přesvědčit školu, že umíme a děláme něco, co je důležité, v čem jsme odborníci, a co může pozvednout náš kredit.

Nechci tento text zahltit výčtem aktivit, které naše knihovna s místními školami v rámci spolupráce provozuje. Vypíchla jsem jen ty možnosti, které by knihovnám mohly pomoci zvýšit kredit u partnerů. Co umíme, nebo bychom alespoň umět měli, co je naším know-how, v čem můžeme být potřební a žádaní.  RVP a ŠVP jednotlivých škol hrají v náš prospěch.

Pro mě osobně je práce se školami ve všech směrech velmi obohacující. Rozšiřuji si obzory v tématech, která zpracovávám nebo která dlouhodobě sleduji. Baví mě diskuze s mladými lidmi, jejich uvažování a názory. Těší mě nasazovat jim „brouka do hlavy“, nutit je přemýšlet, zvažovat pro i proti některých řešení. Především ale oni obohacují mě. Nutí mě přemýšlet, přesně formulovat myšlenky, přiznat se, když něco nevím, stále se vzdělávat a zůstávat ve střehu.

Někdy udělám chybu. Někdy si nejsem jistá. A také na světě není člověk ten, který se zavděčí lidem všem. Ale neměnila bych…

Medailonek

Mgr. Alena Budková

Pracuji v Městské knihovně Sedlčany už tak dlouho, že čekám, kdy dostanu inventární číslo. Velkou část mojí pracovní náplně tvoří příprava a realizace programů a lekcí pro žáky 2. stupně ZŠ a SŠ. 
A pořád mě to baví, naplňuje a dává mi to smysl. Svou práci dělám podle svého nejlepšího vědomí  
a svědomí, ale posouzení mé snahy nechám na jiných. Knihovna je krásnou součástí mého života, ale aby jí také zůstala, tak si od sebe musíme někdy navzájem odpočinout. Zatímco ona je stále na svém místě, tak já „trajdám“ po lesích, lukách a cestách v Čechách i jinde v Evropě. Dostatečně utrmácená pak usedám ke knihám, jejichž příběhy se nechávám pohltit. Zpět do reality mě volá nejen stav domácnosti, ale především rodina, která je správným chumlem živelnosti, pohody a zázemí.