O emocích s nejmenšími: Dva tipy na práci s knižním příběhem

Společným čtením objevujeme s dětmi krásu mateřského jazyka, rozšiřujeme aktivní i pasivní slovní zásobu dětí, stejně jako jejich fantazii. Kniha je bezpochyby skvělým prostředkem, jak mohou i ti nejmenší poznávat okolní svět i sebe sama. Emoce jsou nedílnou součástí každého z nás, zvlášť pro děti jsou velkým tématem a hodně je zajímají. S pomocí knižních příběhů můžeme emoce pojmenovat, popsat a zkoušet třeba porozumět pocitům druhých lidí. Běžnou odezvou dětí, pokud je jim čten nebo vyprávěn příběh, je totiž vciťování se do děje i do jeho aktérů. Díky různým knižním příběhům získávají (před)čtenáři vhled do situace hlavních postav, mohou vnímat jejich chování, myšlení, nazírání světa apod. V knihách děti také často hledají své vzory, když se ztotožňují s hrdiny nebo si je dokonce představují jako sebe sama.

V následujícím textu bych ráda představila dvě aktivity zaměřené na rozpoznávání emocí, které přímo vychází z knižního příběhu. Mojí cílovou skupinou byly děti předškolního věku v doprovodu (pra)rodičů, se kterými se ve své praxi v knihovně setkávám především. Podle socioložky Simone Pfeffer je dobré začít s dětmi tohoto věku pracovat nejprve se šesti základními emocemi – radost, štěstí, smutek, zlost, strach a úžas. Protože jim děti většinou brzy porozumí a dokáží je rozpoznat.[1] Při tvorbě aktivit jsem záměrně vybrala dva poměrně rozdílné texty – klasickou pohádku a knižní příběh, který se na pultech českých knihkupectví objevil poprvé v uplynulém roce, abych poukázala na to, že problematiku emocí lze akcentovat při práci s rozdílnými dětskými knihami bez ohledu na to, zda autor o nich chtěl hovořit méně či více.[2]

Mega mamutice Matylda je poslední mamut na Zemi.[3] Všichni jsou z její přítomnosti nadšení, zahrnují ji péči a pozorností, ale Matylda se v novém světě, do kterého se po dlouhých letech spánku v ledu probudila, necítí dobře. S ohledem na své nové přátele ale o svých pocitech nemluvím, snaží se je potlačovat. To se nakonec ukáže jako neudržitelné, a proto radši odchází do ústraní. Kamarádi však mamutici hledají, a když ji naleznou, podle pláče poznají, že něco není v pořádku. Tolik stručně k příběhu autorky, která dětským jazykem promlouvá o nepříjemných pocitech, s nimiž se v životě můžeme potkat, a navíc nabízí i možné řešení, jak se zachovat v případě, že se špatně cítím já nebo někdo kolem mě. Já jsem si zde vybrala téma rozpoznání smutku, který jsem zapracovala do jednoduché aktivity vhodné pro malinké čtenáře. Ty jsem v průběhu čtení provázela plyšovou loutkou mamuta, který se však v rozhodném okamžiku (kdy v příběhu Matylda odchází do ústraní) ztratil. Děti jsem potom vyzvala, že půjdeme společně Matyldu najít. Aby opravdu každé dítě svého mamuta našlo a mohlo si jej vzít, připravila jsem malé kartičky s obrázkem Matyldy. Ta zde však byla na nakreslená se slzami, kterými jsem opatřila také plyšového maňáska. Děti, stejně jako kamarádi v knize, Matyldu našly, ale byla najednou jiná než v předchozím vyprávění. S dětmi jsme tedy nad obrázky uplakané mamutice přemýšleli, jak se asi cítí, podle čeho jsme poznali, že je právě smutná, a zkoušeli vymýšlet řešení, jak jí pomoci, co pomáhá nám proti smutku. Teprve poté jsem pokračovala ve čtení, abychom mohli porovnat naše řešení s tím, co zažili hrdinové příběhu. Jedná se o velmi jednoduchou aktivitu, kterou zvládnou (s pomocí doprovodu) i velmi malé děti a díky které si pojmenujeme jednu konkrétní emoci, smutek, společně s hlavní hrdinkou Matyldou prožijeme jeho možný projev (pláč) a v dalším příběhu odhalíme jeho možné řešení. S dětmi jsme dále mluvili například i o dotecích a děti hladily plyšového mamuta, aby jej utěšili.

O dobrodružství Jeníčka a Mařenky s ježibabou v perníkové chaloupce jistě netřeba nyní vypravovat.[4] Zde jsem čtení textu nepřerušovala, ale aktivitu zařadila až nakonec, když zazněl příběh celý. Úkolem malých posluchačů bylo totiž pohádku podle obrázků seskládat, jak šel její děj správně po sobě. Obrázky měly děti před sebou již v průběhu čtení, a proto mohly ilustrace sledovat a správně řadit v průběhu poslechu. Po společné kontrole, zda jsme umístili kartičky všichni ve shodném pořadí, obdrželo každé dítě kartičky s obličeji Jeníčka nebo Mařenky, kterými dávaly jasně najevo emoce, např. otevřená ústa a vykulené oči (strach), úsměv (štěstí) atd. Typické výrazy ve tváři hlavních hrdinů, které jsme si nejdřív společně pojmenovali, pak měly děti přiřadit k jednotlivým momentům v příběhu. Využití dobře známé pohádky mi zde napomohlo upřít pozornost na různé emoce hlavních hrdinů, které prožívali, a s dětmi jsme si je opět mohli pojmenovat, popsat znaky ve tváři, jež na ně ukazují, a celkově čtení prožít právě s důrazem na emoce dvou hlavních hrdinů.

Obě představené aktivity jsem realizovala s více skupinami dětí a ve všech případech se podařilo s malými čtenáři naplnit očekávané cíle (rozpoznání a pojmenování emocí v příběhu). Dle mého názoru navíc příprava aktivit nepatří mezi časově náročnější a nevyžaduje využití žádného zvláštního materiálu.

Přeji šťastnou cestu do světa emocí Vám i dětem!

[1] PFEFFER, Simone. Rozvíjíme emoce dětí: praktická příručka pro mateřské školy. Praha: Portál, 2003. 106 s. ISBN 80-7178-764-7.

[2] Z mnohých knih, jejichž cílem je dětem vyprávět o emocích, si dovolím zmínit např. RUŠAR, Daniel. Datel a slabihoudek. Ilustrovala Kristýna ŠŤASTNÁ. V Praze: Albatros, 2021. 47 nečíslovaných stran. ISBN 978-80-00-06377-5. nebo LLENAS, Anna. Barevná příšerka. Přeložila Kateřina VOBORSKÁ. V Praze: Fragment, 2021. 39 nečíslovaných stran. ISBN 978-80-253-5270-0.

[3] HILLYARD, Kim. Mega mamutice Matylda. Přeložil Petr ELIÁŠ. Praha: Albatros, 2023. 32 nečíslovaných stran. ISBN 978-80-00-07008-7.

[4] RENČ, Václav. Perníková chaloupka: veršovaná. 8. vyd. (5. samost.), ve Fragmentu 1. vyd. Praha: Fragment, 2008. 31 s. Pohádky pro předškoláky. ISBN 978-80-253-0553-9.

Použitá literatura

HILLYARD, Kim. Mega mamutice Matylda. Přeložil Petr ELIÁŠ. Praha: Albatros, 2023. 32 nečíslovaných stran. ISBN 978-80-00-07008-7.

LLENAS, Anna. Barevná příšerka. Přeložila Kateřina VOBORSKÁ. V Praze: Fragment, 2021. 39 nečíslovaných stran. ISBN 978-80-253-5270-0.

PFEFFER, Simone. Rozvíjíme emoce dětí: praktická příručka pro mateřské školy. Praha: Portál, 2003. 106 s. ISBN 80-7178-764-7.

RENČ, Václav. Perníková chaloupka: veršovaná. 8. vyd. (5. samost.), ve Fragmentu 1. vyd. Praha: Fragment, 2008. 31 s. Pohádky pro předškoláky. ISBN 978-80-253-0553-9.

RUŠAR, Daniel. Datel a slabihoudek. Ilustrovala Kristýna ŠŤASTNÁ. V Praze: Albatros, 2021. 47 nečíslovaných stran. ISBN 978-80-00-06377-5.