Každá hrůza si zaslouží respekt

Můžeme se hned na začátku pokusit o odvážnou interpretaci básnické sbírky Tomáše Peřiny, anebo si nadinterpretací uříznout ostudu, ale obyčejně bývá název knihy zásadním klíčem k jejímu obsahu, tedy proč se nepustit po této stopě? Tam uvnitř něco je![1] je název nejen celé sbírky, ale i její první básně. To není v literární praxi nic neobvyklého, přičteme-li ale k této skutečnosti i význam titulních veršů, můžeme zažít náhlý pád do propasti: První báseň nám představuje (s notnou dávkou varování) knihu, která obsahuje nijak nedefinovanou, zato ochromující hrůzu. Myslí se tím nějaká neurčitá kniha, anebo kniha, co obsahuje báseň, co právě čteme, která obsahuje informace o knize, kterou právě čteme, která obsahuje báseň...? V literatuře, na rozdíl od výtvarného umění, ne často užívaná reflexivní strategie zvaná mise en abyme vytváří sebezrcadlením iluzi bezedné propasti, pohlcení, zde navíc propasti nejen budící hrůzu svou hloubkou, což obvykle propasti nevědomky dělají, ale i svým obsahem. A tato propast nebude jen hluboká, tato propast bude i poměrně hustě obývaná ne zrovna příjemnými entitami. Tam uvnitř prostě něco je.

První básní se tedy noříme do hrůzy, kterou nám může kniha dopřát zažít. A je už jedno, která kniha, moc literatury je připomenuta, zbytek sbírky může být pro čtenáře potvrzením této skutečnosti anebo být k ní irelevantní, rozhodně ji nemůže vyvrátit. Básně Tomáše Peřiny evidentně aspirují na potvrzení moci literatury probudit i temnější zákoutí našeho prožívání a k tomu užívá širokou škálu hrůz pramenících z různých aspektů dětského vnímání světa.

Jsou to hrůzy pramenící z neznáma, strachy z prázdných či neprobádaných prostor, např. v básních Poklad nebo Kamrlík, strachy kulturně pěstované jako domnělé opory tradiční výchovy, např. v básni Spi sladce, kde se zhmotňuje škodlivý vliv cukru na zubní sklovinu. Mnoho strachů jistě pochází z podvědomí, z osobně či kulturně zanesených hrůz bez jasných příčin i obrysů, které vystupují na světlo především ve snech. Tuto rovinu sbírky podtrhuje i surrealisticky stylizovaný výtvarný doprovod Františka Skály, kdo by si nad jeho ilustracemi nevzpomněl na tvorbu Jana Švankmajera, zvláště v básni Noční směna? Ve sbírce nejsou ani opomenuty hrůzu budící motivy popkulturní, ať už je to tradiční motiv upíra či novější koncept děsivé postavy klauna. Za inovativní prvek v celkem předpokládané škále dětských hrůz bychom mohli považovat básně, které vychází ze spojení dětmi nabývaných znalostí s jejich představivostí dosud nekorigovanou větší zkušeností se světem. Fascinující dovednost rejnoků zabíjet elektrickým výbojem mnohé z nás ani při plavání v moři nijak nezneklidňuje, v dětské mysli ale může zahlédnutý obrys nočního ptáka na ztemnělé obloze vyvolat hrůzyplnou asociaci. Morfologické přemítání nad neoblíbenou brokolicí nutně vede k závěru o jejím mimozemském původu a traumatické dětství pohádkové postavy musí zákonitě vyústit v myšlenky na její budoucnost jako mstitelky řádu Brutální Nikity či Taratinovy Nevěsty. Červená Karkulka se nutně stane Rudou Karkulí.

Ať už je autorským záměrem si hrůzy zažít či si je bezpečně užít, variace lyrického subjektu v jednotlivých básních umožňují čtenáři obojí. Jednou je mluvčím hrůza sama, jindy hrůzou naplněný (či napadený) subjekt. Střídání perspektiv dobře brání možné monotónnosti, která sbírku trochu ohrožuje kvůli její textové realizaci. Evidentní snaha o pravidelné verše občas zaškobrtá ve zvoleném metru, a co ještě více naruší četbu, je sem tam i nedokonalý rým. Obsah zde notně převyšuje formu, takže básnická invence ve formě vtipných a přiléhavých neologismů či jiné hry se slovy, jako je rakvetoplán, zmarkrabě či párty-parte, z textu spíše nápadně vystupuje, než aby byla integrální součástí textu, a tím i cílem čtenářova zážitku.

Nicméně verše, které svou formou příliš nenadchnou, zde plní účel především nosiče obsahu, a ten je ke čtenářskému nadšení dostačující. Obraz významu, který se nám s postupující četbou sbírky skládá, má navíc edukativní potenciál nejen pro dětské recipienty, ale i pro dospělé předčítače. Hrůza je zde sice často vysmívaná, nikdy ale není zlehčovaná. Smyslem sbírky rozhodně není děti přesvědčit, že jejich hrůza – byť nemá často racionální opodstatnění – je nějak méně důležitá než strachy dospělých. A pokud děti stokrát slyšely opak, kniha jim přináší možnost potvrzení vlastní zkušenosti jako opravdu pravdivého prožívání, a tím i důvěru v sebe sama a své emoce. Nás dospělé pak může se zdviženým prstem upomenout, že emoce každého – strach nevyjímaje – si zaslouží respekt. Vysmát se strachu jde pouze v případě, že jde o náš vlastní strach. Každá hrůza si zaslouží respekt a výsměch je pouze způsobem, jak realitu hrůzy zpracovat, aniž bychom ji popírali.

[1] PEŘINA, Tomáš. Tam uvnitř něco je!. Ilustroval František SKÁLA. Praha: Argo, 2023. ISBN 978-80-257-4130-6.