Emoce a jejich zobrazení v současné literatuře pro děti

V posledních letech zaznamenáváme na pultech knihkupectví značný nárůst literárních titulů určených dětem, které si kladou za cíl seznámit čtenáře s pocity a emocemi. Tento trend reflektuje mimo jiné i události posledních let (např. pandemie covid-19, válečný konflikt na Ukrajině), ale i další skutečnosti, které mají dopad na psychiku dětí. Nutnost otevřeného dialogu o emocích, jejich významu pro život i specifického způsobu práce s nimi potvrzují i současné výzkumy. Příkladem je projekt Národního ústavu pro duševní zdraví, probíhající ve spolupráci s Českou školní inspekcí – Národní monitoring duševního zdraví žáků na základních školách v České republice. Výzkum realizovaný v roce 2023 u žáků devátých tříd přinesl velmi znepokojivé výsledky, mj. 30 % respondentů vykazuje příklon ke středně těžkým až těžkým úzkostem (Národní ústav duševního zdraví, 2023). Uvedené informace dokládají aktuálnost tematického zaměření na emoce a potřebu dialogu nejen o emocích jako takových, ale i dalších různorodých tématech, s nimiž se děti mohou ve svém životě setkat.

Co zahrnuje pojem emoce, není třeba definovat, každý z nás se s emocemi setkáváme v každodenní realitě. Součástí jsou city, jejichž prostřednictvím prožíváme určité situace, v nichž se ocitáme (Nakonečný, 2012). Aktuální prožívání konkrétní situace tak působí na naše chování, jehož projevy můžeme sledovat v rámci vnějších tělesných projevů (smích, pláč atd.). Tím zakoušíme emocionální zkušenost, ať už přímo, díky situaci, v níž se ocitáme, nebo i zprostředkovaně (např. prostřednictvím literárního příběhu). Ačkoli se jedná o zcela běžné procesy, je třeba si plně uvědomit, jakým způsobem fungují a jak je možné s nimi pracovat. Proto je třeba se důkladně zaměřit na funkce emocí a jejich význam v procesu psychického vývoje dětí.

Dítě se učí postupnými kroky poznávat svět, jenž jej obklopuje, nejprve prostřednictvím nejbližšího okolí, aby se postupně mohlo odpoutat a dosáhnout plné nezávislosti. V tomto ohledu je třeba osvojit si řadu schopností a dovedností, které mu pomohou této nezávislosti dosáhnout. Významnou součástí je stimulace emoční stránky, zvládání vlastních emočních stavů, ale i rozpoznání a vcítění se do druhého. Tedy osvojit si předpoklady, které současná psychologie označuje jako emoční inteligenci. „Výzkum ukazuje, že tytéž emoční dovednosti, které způsobují, že vaše dítě je vnímáno svými učiteli jako nadšený žák nebo že je oblíbené svými kamarády na hřišti, mu pomohou i po dvaceti letech v jeho povolání nebo v manželství“ (Shapiro, 2014, s. 15). Emoční výchova dětí je tak podstatnou součástí vývoje a dostatečně by měla být brána v úvahu i ve výchově a vzdělávání. Pro důkladnější pochopení emocí u dětí a mladých bychom také neměli zapomenout vnímat jejich aktuální psychický vývoj a potřeby (viz např. Vágnerová, 2012; Thorová, 2015).

Literatura je pak oblastí, která má díky své umělecké povaze zcela ojedinělý způsob komunikace, jehož podstatnou součástí je i působení na emoční stránku člověka. Mnohdy si však při četbě tyto vlivy ani neuvědomujeme, jelikož jsou zcela přirozenou složkou recepce. Pocity a emoce jsou zpřítomněny v literárním díle implicitně, jelikož jsou zahrnuty v jednání postav a dějů, např. v prozaických textech. Jistě si vybavíme situaci, kdy jsme se při čtení literárního díla ocitli v situacích, jež podněcovaly naše emoční rozpoložení. Síla textu v nás vyvolávala různorodé pocity a emoce, při nichž jsme projevovali radost, zatajovali dech či v nás vyvolávaly pocity úzkosti. To vše bylo zprostředkováno velmi působivým příběhem, jednáním literárních postav v daných situacích, ale i naší životní zkušeností a dalšími individuálními činiteli, jež jsme projektovali do příběhu. Stále jsme si však byli vědomi jistého odstupu, dění příběhu jsme sledovali zpovzdálí. Vše se odehrávalo někde mimo naši realitu, ačkoli jsme zároveň byli jakousi součástí. Prostředí zprostředkovaného fikčního světa příběhu tak přinášelo bezpečný prostor, který ale působil na náš prožitek, a tím i na emoční stránku.

V současné literatuře pro děti ale nalezneme množství titulů, které se snaží emoce dětskému čtenáři různými způsoby přiblížit explicitně. Obecnější charakteristika vybízí rozčlenit jednotlivé tituly dle konkrétních emocí, jimž se věnují. Avšak z hlediska cílového dětského čtenáře můžeme na dané texty pohlédnout skrze žánrová specifika. Výhodou tohoto přístupu je, že nám lépe pomůže určit věkové vymezení čtenářské skupiny i dílčí specifika, jež jsou pro danou skupinu typická.

První kategorie obsahuje prozaické texty, jejichž úkolem je zobrazit hlavního hrdinu či hrdinku v určitých situacích, v nichž se setkávají s vybranými emocemi a pocity. Jedná se o prozaické příběhy s hrdinou či hrdinkou, kteří se snaží strach překonat nebo se s ním vyrovnat, anebo mu alespoň porozumět. Jak již bylo zmíněno, samotná podstata uměleckého textu je založena mj. na emočním působení na čtenáře. Avšak v tomto případě je cílem dětskému čtenáři zobrazit příběh, v němž se hrdina/hrdinka ocitá v různých emočně vypjatých životních situacích. Tyto příběhy vycházejí z reálného prostředí a často se rovněž setkáme i se specifickým zaměřením na konkrétní pocit či emoci. Můžeme se tak například setkat s tematikou strachu, zobrazenou v knize Jak vystrašit strašidlo slovinské spisovatelky Jany Bauer (2023) s ilustracemi Maglosie Zając. Kniha pracuje s dětskou fantazií a vytvářením vlastních představ o strašidlech. V českém prostředí se s tematikou strachu inspirovanou reálnými situacemi setkáváme například v knize Martiny Špinkové Divný brach strach (2015).

Smutek a jeho možné podoby zachycuje A smutek utek Marky Míkové (2016) s ilustracemi Báary Valecké. Míková předkládá různé životní situace zahalené smutkem, v nichž se může dětský čtenář ocitnout. Každou kapitolu tvoří samostatný příběh o vybraném smutku (např. smutek zlý, ze snu, ze samoty, po někom). Jednotlivým smutkům je rovněž v názvu přidělena barva, která jednoduše konkretizuje i pocit.

Pocit lásky a bezpečí reflektuje kniha Mám tě ráda francouzské autory Astrid Desbordes (2016). Zápletka je založena na situaci před usnutím malého chlapce Adámka, který se ptá své maminky na to, zda ho bude mít pořád ráda. Maminka odpovídá skrze situace, které s Adámkem běžně prožívá a jež jsou někdy velmi náročné. To však není nic proti tomu, jak silná mateřská láska je. Pocitu silného mateřského vztahu přispívá i forma básnického textu, dodávající celkové poetičnosti a hravosti.

Další kategorii knih zaměřených na emoce tvoří příběhy s fantaskními či pohádkovými motivy. Pokud hovoříme o dětském recipientovi, je zcela příznačné, že někteří autoři věnují prostor také pohádkovosti či fantastičnosti jako prostředku pro snazší porozumění. Příkladem je série knih Emil a emoce francouzské autorky a ilustrátorky Aurélie Chien Chow Chine. Ve třech obrázkových knihách se čtenář seznamuje se smutkem (Emil je smutný, 2018), strachem (Emil se bojí, 2018) a studem (Emil se stydí, 2018). Hlavním hrdinou je jednorožec Emil, který se ocitá v různých životních situacích, s nimiž se musí vypořádat.

Výraznou ukrajinskou autorkou, která se věnuje ve svých příbězích zprostředkování emocí, je Iryna Zelyk. Prostřednictvím zvířecích hrdinů seznamuje čtenáře s různými pocity, s nimiž se může dítě setkat. V českých překladech se tak můžeme setkat s tituly Já a pan Hněv (2020), Miluju tě (2020), Ahoj, strachu! (2022) aj.

Typické charakteristiky jednotlivých emocí nalezneme v díle Tiny Oziewiczové Co dělají pocity? (2021). Dozvídáme se, že pýcha žije ve vysoké věži na vrcholku skleněné hory, závist ničí vše nádherné nebo představivost je cestovatel po neznámých cestách apod. Postavy pocitů jsou blíže neurčité, avšak jejich výtvarné pojetí připomíná zvířecí postavy. Právě vizuální stránka knihy prokresluje charakteristiku jednotlivých pocitů. Originálnost ve výtvarném zpracování je zpřítomněna i v díle Barevná příšerka španělské autorky Anny Llenas (2021). Prostřednictvím postavy barevné příšerky se seznamujeme s jednotlivými pocity, které jsou připodobněny k určitým barvám.

Britská autorka Kim Hillyard (2023) pak přináší příběh Mega mamutice Matylda, o odlišném způsobu prožívání a pocitech, které nemusí být pro všechny stejné. Po dlouhém spánku se mamutice Matylda probere a zjišťuje, že jsou věci jinak, než si je pamatuje. Proto není zrovna ve své kůži, ale nechce ostatním dělat starosti a kazit radost.

Další kategorie, která se snaží přinést dílčí informace o emocích opřené o faktické poznatky (např. z psychologie), zahrnuje populárně-naučná literatura pro děti. Pracuje s poznatky, jež zprostředkovává dětskému čtenáři atraktivnější popularizační formou. Pro tuto kategorii můžeme využít tři díla českých autorek. Prvním je kniha Neboj, neboj! z dílny Milady Rezkové (2017), Lukáše Urbánka a Jakuba Kaše, druhým Nebojme se bát Jany Marešové (2018), ilustrované Michaelou Kukovičovou, a třetím Kniha pocitů Ester Staré (2022) s ilustracemi Milana Starého. Všechny tři tituly zcela originální formou seznamují čtenáře s pocity a emocemi, a to nejen prostřednictvím krátkých faktických informací, ale i životních situací či příběhů. Na čtenáře v těchto dílech působí komplexnost propojení textové a výtvarné stránky, vyvolávající určité pocity.

Poslední kategorii reprezentují obrázkové knihy. Ačkoli bychom typ obrázkové knihy nalezli i v předchozích jmenovaných knihách pro děti, komunikační aspekt této kategorie je nejvýrazněji založen na obrazovém vyprávění, které je i pro nejmenší děti zcela přirozené. Pro nejmladší čtenáře jsou určeny leporela Nikoly Hoření Karla pláče (2020), Ida se raduje (2021), Hubert se vzteká (2021) a Tonča se leká (2023). Skrze zvířecí postavy se seznamujeme s vybranými emocemi a pocity zasazenými do různých situací, jež jsou s nimi spojeny. Dětský čtenář má tak možnost prozkoumat vybranou emoci, s níž se může v životě setkat.

Výrazným titulem je kniha Mapy mých pocitů italské autorky Bimby Landman (2021). S hlavním hrdinou-dítětem se vydáváme na pozoruhodnou dobrodružnou výpravu do různých zákoutí vnitřního světa člověka. Procházíme různými zeměmi (Země Naděje, Země Strachu, Země Znechucení aj.), které přímo odkazují k rozličným emocím a situacím. Volba barev a výtvarného zpracování vytváří silné emoční působení. Cesta vnitřním světem člověka tak představuje dobrodružství, jež je třeba prozkoumat a dobře poznat. Jedině tak může každý z nás plně poznat sám sebe.

Emoční výchova je (nebo by alespoň měla být) podstatnou součástí jakékoli práce s dětmi, proto je nezbytné s různými typy umělecké literatury pracovat. Uvedené tituly z literatury pro děti mají za úkol demonstrovat význam a hodnotu tematiky emocí pro dětského recipienta. Jejich význam spočívá především v poznání emocí, jakožto přirozené součásti všedního života dětí. Zvolená kategorizace pak předkládá určitá specifika, která tento typ literatury nabízí a jež je možné využít.

Popularita vydávání knižních titulů s tematikou explicitně zaměřenou na emoce vedla rovněž pedagogy, lektory atd., aby využívali tyto knihy při práci s dětmi. Je však namístě, abychom před tím, než začneme s danými tématy pracovat, důkladně problematiku emocí prozkoumali a byli na ni připraveni. Musíme mít stále na paměti, že práce s emocemi by měla být vždy velmi citlivě uchopena, jelikož si nemůžeme být nikdy zcela jisti, v jakém aktuálním rozpoložení a s jakými životními zkušenostmi děti přicházejí. Cílem by nemělo být útočit za každou cenu na dítě s tematikou obsahující různé kontroverzní myšlenky, ale přirozeně stimulovat potřeby dětských a mladých čtenářů s ohledem na jejich psychický vývoj, zájmy a potřeby či aktuální rozpoložení.

Odborné zdroje

Nakonečný, Milan, 2012. Emoce. V Praze: Triton. ISBN 978-80-7387-614-2.

Národní ústav duševního zdraví, 2023. Národní monitoring duševního zdraví dětí: 40 % vykazuje známky střední až těžké deprese, 30 % úzkosti. Odborníci připravují preventivní opatření [online]. Klecany: Národní ústav duševního zdraví, 10. 10. 2023 [2023-11-26]. Dostupné z: https://dzda.cz/narodni-monitoring-dusevniho-zdravi-deti-40-vykazuje-znamky-stredni-az-tezke-deprese-30-uzkosti-odbornici-pripravuji-preventivni-opatreni/

Shapiro, Lawrence E., 2014. Emoční inteligence dítěte a její rozvoj. Vyd. 4. Praha: Portál. ISBN 978-80-262-0651-4.

Thorová, Kateřina, 2015. Vývojová psychologie: proměny lidské psychiky od početí po smrt. Praha: Portál. ISBN 978-80-262-0714-6. 

Vágnerová, Marie, 2012. Vývojová psychologie: dětství a dospívání. Vydání druhé, doplněné a přepracované. Praha: Karolinum. ISBN 978-80-246-2153-1.

Vybrané knihy pro děti

Bauer, Jana, 2023. Jak vystrašit strašidlo. Ilustrace Malgosia Zając, překlad Kamil Valšík. Praha: Meander. ISBN 978-80-7558-240-9.

Desbordes, Astrid, 2016. Mám tě ráda. Ilustrace Pauline Martin, překlad a grafická úprava Ivana Kocmanová. Praha: Axióma. ISBN 978-80-7292-329-8.

Hillyard, Kim, 2023. Mega mamutice Matylda. Překlad Petr Eliáš. Praha: Albatros. ISBN 978-80-00-07008-7.

Hoření, Nikola, 2020. Karla pláče. Repolelo. Praha: Meander. ISBN 978-80-7558-144-0.

Hoření, Nikola, 2021. Hubert se vzteká. Repolelo. Praha: Meander. ISBN 978-80-7558-146-4.

Hoření, Nikola, 2021. Ida se raduje. Repolelo. Praha: Meander. ISBN 978-80-7558-145-7.

Hoření, Nikola, 2023. Tonča se leká. Repolelo. Praha: Meander. ISBN 978-80-7558-196-9.

Chien Chow Chine, Aurélie, 2018. Emil a emoce: Emil je smutný. Překlad Kristýna Brunclíková. Praha: Albatros. ISBN 978-80-00-05234-2.

Chien Chow Chine, Aurélie, 2018. Emil a emoce: Emil se bojí. Překlad Kristýna Brunclíková. Praha: Albatros. ISBN 978-80-00-05264-9.

Chien Chow Chine, Aurélie, 2018. Emil a emoce: Emil se stydí. Překlad Kristýna Brunclíková. Praha: Albatros. ISBN 978-80-00-05280-9.

Landmann, Bimba, 2021. Mapy mých pocitů. Překlad Daniel Razím. Praha: Portál. ISBN 978-80-262-1725-1.

Llenas, Anna, 2021. Barevná příšerka. Překlad Kateřina Voborská. Praha: Fragment. ISBN 978-80-253-5270-0.

Marešová, Jana, 2018. Nebojme se bát: nebojácná knížka o tom, jak se nebát svého strachu. Ilustrace Michaela Kukovičová. Praha: Práh. ISBN 978-80-7252-767-0.

Míková, Marka, 2016. A smutek utek. Ilustrace Bára Valecká. Praha: Cesta domů. ISBN 978-80-88126-11-9.

Oziewiczová, Tina, 2021. Co dělají pocity? Ilustrace Aleksandra Zającová, překlad Anna Halfarová. Brno: Host. ISBN 978-80-275-0798-6.

Rezková, Milada, 2017. Neboj, neboj!: velká kniha o strachu nejen pro malé strašpytle. Ilustrace Lukáš Urbánek, Jakub Kaše. Praha: Yinachi. ISBN 978-80-906930-1-2.

Stará, Ester a DRÁBEROVÁ, Jana, 2022. Kniha pocitů: jak se vyznat v sobě i ostatních. Ilustrace Milan Starý. Praha: Pasparta. ISBN 978-80-88429-16-6.

Špinková, Martina, 2015. Divný brach strach. Praha: Cesta domů. ISBN 978-80-905809-7-8.

Zelyk, Iryna, 2020. Já a pan Hněv. Ilustrace Viktoria Radushynska, překlad Kristýna Maková. Bratislava: FemaleForce. ISBN 978-80-99971-02-9.

Zelyk, Iryna, 2020. Miluju tě. Překlad Kristýna Maková. Bratislava: FemaleForce. ISBN 978-80-973083-7-7.

Zelyk, Iryna, 2022. Ahoj, strachu. Ilustrace Viktoria Radushynska, překlad Kristýna Maková. Bratislava: FemaleForce. ISBN 978-80-99971-07-4.