Jiří Kroupa: Od „Ringstrasse“ ve Vídni k „risanamenti“ ve Florencii
Tato akce již proběhla Akce proběhla 03.04.2024 | 17:00
Související:
Čtvrtá přednáška na téma Historické epochy – 19. století.
V polovině 19. století bylo ve většině velký evropských měst rozhodnuto o modernizaci městského prostoru, zásadní urbanistické proměně do té doby stále ještě středověkých historických středů měst, typicky obehnaných starými hradbami.
Jednou z klasických modernizací se tehdy stala vídeňská Ringstrasse, k jejímuž vybudování vyzval dne 20. prosince 1857 císař František Josef I. V následujícím roce proběhla rozsáhlá soutěž na projekt a 1. května roku 1865 byla Ringstrasse slavnostně zpřístupněna jako (slovy Hanse Sedlmayra) „kruhové forum“ mezi historickým centrem a novými předměstími.
V téže době, roku 1865 se stala na šest let hlavním městem Itálie Florencie a v této souvislosti architekt urbanista Giuseppe Poggi vytvořil kolem městských hradeb systém bulvárů s vnějšími urbanistickými ohnisky.
V přednášce posléze srovnáme různé významy tohoto modernizačního úsilí s dílčími urbanistickými projekty v Římě či v Brně, na nichž se podílel porýnský architekt Joseph Stübben; ten se nakonec pokusil vytvořit jednu z posledních předmodernistických teorií městského plánování.
V polovině 19. století bylo ve většině velký evropských měst rozhodnuto o modernizaci městského prostoru, zásadní urbanistické proměně do té doby stále ještě středověkých historických středů měst, typicky obehnaných starými hradbami.
Jednou z klasických modernizací se tehdy stala vídeňská Ringstrasse, k jejímuž vybudování vyzval dne 20. prosince 1857 císař František Josef I. V následujícím roce proběhla rozsáhlá soutěž na projekt a 1. května roku 1865 byla Ringstrasse slavnostně zpřístupněna jako (slovy Hanse Sedlmayra) „kruhové forum“ mezi historickým centrem a novými předměstími.
V téže době, roku 1865 se stala na šest let hlavním městem Itálie Florencie a v této souvislosti architekt urbanista Giuseppe Poggi vytvořil kolem městských hradeb systém bulvárů s vnějšími urbanistickými ohnisky.
V přednášce posléze srovnáme různé významy tohoto modernizačního úsilí s dílčími urbanistickými projekty v Římě či v Brně, na nichž se podílel porýnský architekt Joseph Stübben; ten se nakonec pokusil vytvořit jednu z posledních předmodernistických teorií městského plánování.
prof. PhDr. Jiří Kroupa, CSc. (*1951)
Historik umění spjatý se Seminářem dějin umění Filosofické fakulty Masarykovy univerzity. Primárně se zabývá dějinami barokní architektury a kulturně historickou tématikou období baroku a osvícenství. Dále se věnuje architektuře obecně a teorii, metodologii a historiografii dějin umění. Je autorem nesčetné řady odborných, ale i popularizačních statí a přednášek, doma i v zahraničí.
Z díla: Alchymie štěstí: Pozdní osvícení a moravská společnost 1770–1810 (Era, 2006), Umělci, objednavatelé a styl: studie z dějin umění (Barrister & Principal a FF MU – SDÚ, 2006), Školy dějin umění: Metodologie dějin umění 1 (FF MU, 2007), Metody dějin umění. Metodologie dějin umění 2 (FF MU, 2010).
